Noc s Andersenem

1. Loutková dílna – výroba loutek pro povídku Auto z pralesa. Po přečtení povídky děti vytvořily loutky z různého materiálu, které ilustrují příběh. Z kartónů a tubusů vzniklo nákladní auto, na kterém se vezou „předlouhé a přeširoké mohutné kmeny poražených stromů.“ Město, které je „velice krásné, velice nové, velice skleněné, velice železobetonové a domy vysoké a bílé jako kostka cukru,“ vytvořily děti z papíru, plastových fólií a kartonu. Poté co lidé utekli z umělého města do pralesa, udělali si oheň. Ten děti vytvořily ze špalíků, trubek, krepového papíru, špejlí a vaty. Na dokreslení celého příběhu použily křídy a umělé květiny a listy. Obrázky jsou nyní nafocené a může vznikla kniha s originálními loutkovými ilustracemi. Kniha, která se nikde nedá koupit, a na kterou mohou být její tvůrci pyšní.

2. Zážitková dílna se stínovým divadlem byla motivovaná povídkou „Růžová mušle“. Po přečtení začala nejprve hmatovým chodníčkem, na kterém si děti bosou nohou vyzkoušely nejrůznější povrchy: hrách, dřevěné kostičky, kostičky lega, korálky a někteří odvážlivci si troufli i na destičky s hřebíčky s oblou hlavičkou. Představovaly si přitom, že jdou po útesech pro růžovou mušli. Poté si děti vyrobily loutky a kulisy k pohádce a hrály stínové divadlo. Každý si vyzkoušel více rolí a opakovaně mohl prožít přečtený příběh a nechat doznít jeho závěr: „Ale růžová mušle už na skále nebyla. Moře ji odneslo. Jak to, že se dala odnést? Má ráda moře. Jak to, že se pustila skály? Pustila se, protože CHTĚLA.“ Kdo se nezapojil do stínového divadla, dostal další nabídku od Daisy Mrázkové a tou byl příběh Jeleni. Děti tentokrát sehrály činohru o pavoučkovi, který se snesl na jelení parohy a nechal se unášet krajinou: „Hou hou, stíny jdou, bílou mlhou houštinou…“ I tohle představení bylo velmi povedené.

3. Účastníci dílny tvůrčího psaní přes nepřízeň počasí zahájili na Zahradě ticha. Daisy Mrázková často nechávala mluvit věci kolem nás – přírodu i lidské výtvory. Děti se ji pokusily napodobit. Každý dostal zalaminovanou bublinu, našel si místo, které ho v zahradě inspirovalo a fixou dopsal, co si asi myslí/říká. Po přesunu do školy jsme si přečetli příběh Chlapeček Václav. Ten chtěl být letcem, ale všichni ho od jeho snu zrazovali a radili mu, co má a nemá dělat, až bude dospělý. Hlavně ne letce! Václav se však nedal a šel za svým cílem. Když se stal úspěšným letcem, svezl je letadlem „A všichni vrtěli hlavami sem a tam a dívali se a říkali: Copak náš Venoušek, my jsme to vždycky říkali“. Děti se po přečtení rozdělili do dvojic či trojic, vyluštili si zašifrované povolání a do připravené osnovy psaly na počítači nový příběh o chlapečkovi, který se chtěl stát prezidentem, policistou nebo popelářem a o holčičce, která chtěla být učitelkou. Vznikly velmi vtipné příběhy, kterými se děti bavily nejen při psaní, ale i při společném čtení. Na závěr jsme společně tvořili myšlenkovou mapu na téma: „Co by se stalo, kdyby…. „ Opět jsme se přesvědčili, že fantazie dětí je nekonečná a inspirativní!

Chlapeček Honzík.docx (14.09 kB)

Holčička Katka.docx (13.63 kB)

chlapeček Tomášíček.docx (13.48 kB)

chlapeček_tomáš.docx (12.99 kB)

4. Upoutávka na všestrannou dílnu ručních prací slibovala zábavu i nové dovednosti: „Chceš si vyzkoušet šití na stroji? Pokud ano nebo už víš, že Tě to baví, přidej se k nám. Ušijeme si látkový pytlíček na tvoje poklady. Ozdobíme si ho pomocí foukacích fixek. Svůj výrobek si odneseš domů a přidáme ti k němu maličké potěšení.“ Inspirací byla povídka Javorový list a přátelství listu a chlapečka, který kladívkem roztloukal kameny a hledal slídu („stříbro“): „ Chceš, pustím tě po větru? Řekl chlapeček a zvedl list do výšky. Ano, prosím, to bych byl rád. Ale vrátíš se ke mně někdy a budeš mi vypravovat, jaké to bylo. Dobře, pokusím se.“ A list se opravdu vrátil a chlapeček našel slídu. Děti si samy s malou dopomocí ušily pytlíček (vyzkoušely klasický šicí stroj i obnitku) a ozdobily si ho javorovým listem vytvořeným pomocí foukacích fixů. Dovnitř dostaly kamínek a knížečku s příběhem. Všechny si šťastně odnášely domů poklad.

5. Děti, které mají rády výtvarnou výchovu, mohly tvořit stejně, jako to dělala Daisy Mrázková a ilustrovat její povídku Růžová mušle: „Na břehu moře byly malé špičaté růžové skalky, které byly při přílivu celé pod vodou. Jak voda opadla, skalky zase vystoupily. Mezi nimi se udělaly malinké rybníčky. Byly mělké, průzračné, měly růžové dno. V rybníčkách byly všelijaké perleťové škebličky, hladké kamínky, drobné živé hvězdice, koníci, rybičky, mořská tráva, chaluhy jako průsvitné pásy a co všecko ještě vlny přinesly…“ Tohle všechno děti mohly namalovat a také rybáře, loďku nebo děti na pobřeží. Inspirovaly se také malířskou tvorbou Daisy - použily techniku zapouštění akvarelových barev do vlhkého podkladu, někdo k dotvoření použil akvarelové pastelky spojené do svazku či kresbu perem a tuší. Vznikly poetické obrázky, které ilustrují povídku o růžové mušli. Nebo je to pohádka? Může to být dokonce i skutečný příběh.

Po skončení dílen jsme se všichni společně navečeřeli a rozešli se do svých tříd, kde si každý udělal svůj pelíšek. Následovalo čtení, někde i video, dokud všichni neusnuli. Rekordmany se stali prvňáčci. Nocovali úplně všichni!!!

Následující týden jsme si udělali společnou zpětnou vazbu, kde se skupinky pochlubily, co všechno se v dílnách stihlo. Největší úspěch měl čtený příběh, jak se Honzík chtěl stát popelářem, sepsaný třemi páťáky, který si děti vyžádaly přečíst ještě jednou.

Díky, vážená paní Daisy Mrázková, za Vaše krásné knihy, které jsou pro nás nekonečným zdrojem inspirace, ke kterým se od dětství vracíme, a ve kterých znovu a znovu prostřednictvím současných dětí, nalézáme nové významy, moudrost, laskavost a lásku k přírodě i k lidem. 

EH