Venkovní učení na podzim

Kouzlo práce na vesnické škole spočívá ve spoustě drobností. Jednou z nich je blízkost přírody a možnost venkovního učení.

Není nad to spojit získávání dovednosti a znalostí s praktickým životem a prožitkem. Letošní babí léto přímo volalo po trávení času venku. Druháci v uplynulých dnech toto volání vyslyšeli. Cesta na Bozinku se proměnila v dobrodružnou výpravu plnou zážitků. Přitom jsme stihli i číst, zaznamenávat, porovnávat, řadit, třídit, komunikovat mezi sebou, spolupracovat, bádat, ochutnávat a všímat si všech proměn, které se v přírodě dějí. Velký úspěch měli stromoví chmatáci a porovnávání stromů měřením - stromy jsme si rozdělili na mrňouse, chňapky, škrtiče, mazly, tlusťochy a obry - podle toho, jak (ne)snadno si je můžeme poměřit. Trénink jsme provedli v parku, sbírali jsme data o lípách, po měření vyhodnotili získané údaje, porovnali rozdíly jednotlivých měření a výsledky zaznamenali do grafu. Ten jsme následně mohli interpretovat. S lítostí jsme nenašli ani jednu lípu - mrňouse. Naštěstí jsme si jejich existenci ověřili na procházce na Bozinku, kde jich kolem cesty roste požehnaně. Stejně tak jsme cestou na Bozinku nalézali smutné následky řádění kůrovce. Z některých stromů se kůra loupala jak z pomeranče. Neodolali jsme a prozkoumali jsme pořádný kus. Nahoře na Bozince jsme uspořádali festival chutí podzimu. Zjistili jsme, jak to vypadá, když vám trnkou strne celá pusa. Objevili jsme, že trnka je peckovice. Pak jsme narazili na šípky - jsou jedlé? Jasně, takže hurá na ně. Zbavit semínek a chloupků a rychlé doplnění vitaminu C. Nakonec jsme stihli i plnění úkolů s podzimní tématikou. Největší radostí a oceněním naší práce jsou rozzářená dětská očka a smutný povzdech: „Paní učitelko, já nechci přestávku. Nemůžeme mít rovnou další hodinu?“